Kniha
Johna Williamse Stoner je bezesporu nevšední knihou. Nepopisuje žádné velké
činy, ani zázraky. Stonerův život není tím, který by měnil dějiny, nebo by na
sebe strhával pozornost. Naopak by se dalo říci, že je to život téměř nudného
vysokoškolského profesora, který za dobu svého žití nedosáhl ničeho významného.
Přesto je knihou, která by neměla člověku uniknout. Je to pokorný příběh lidské
existence se vším, co přináší.
Dalo
by se říci, že děj Stonera není ničím zásadní. Čtenář se ho v kostce dozvídá už
z předmluvy, takže by se mohlo zdát, že dalších necelých tři sta stran, se již
nic nového nedozví. A ono také ne. Ve Stonerovi nejde až tak o fakta. Jedináček
z chudé farmářské rodiny odchází studovat na univerzitu zemědělství. Během
studia se však rozhodne jinak. Zanechá zemědělství a vrhne se na anglickou
literaturu. Je to asi největší a nejzásadnější Stonerovo rozhodnutí z celé
knihy. Za celý život má jen dva opravdové kamarády. Podlehne milostnému
vzplanutí pro svou budoucí ženu, se kterou ho velké štěstí nečeká, ale která mu
porodí úžasnou dceru. Čtení, studium a práce mu přináší největší uspokojení. Čím
větší jsou jeho nesnáze a čím nešťastnější se jeho osud zdá, tím více a s
větším nadšením pracuje a věnuje se svým studentům.
Příběh
Stonera je možná dějově prostý, ale o to více je naplněný emocemi. Stonera bude
mít každý čtenář nejspíš rád, i když je to muž, který má mnoho slabostí a
nedostatků. S jeho žitím se do konfrontace nedostává. Naopak povahy a chování lidí
kolem hlavní postavy dokážou člověka pořádně vytočit. Vypravěčské umění
Johna Williamse je opravdu obrovské. V každé situaci je možné cítit přesně ty
pocity, které situaci obnáší. Čtenář aktivně prožívá všechny taktiky a hry
Stonerovy ženy. Cítí ohromnou lásku a náklonnost k jeho dceři, která není vždy
jednoduchá. Přesně ví, kdy ji ztrácí a v jaké okamžiky se s ní zase sbližuje.
Je součástí rozehraných partií mezi hlavním hrdinou a jeho kolegy. Všechny
pletichy a nespravedlnosti prožívá, jako by se děly zrovna jemu. Poznává silnou
lásku, stejně tak jako její ztrátu. Ví, jaké to je pozvolna umírat.
Je
možné mít pocit, že je to život samotného autora, nebo aspoň jeho částí. John
Williams se narodil v severovýchodním Texasu. Přes své herecké a spisovatelské
nadání opustil školu po prvním ročníku. Za války se přihlásil k letectvu a
během ní napsal koncept prvního románu, který po návratu vydal. Znovu se zapsal
na univerzitu v Denveru, kde získal bakalářský i magisterský titul a kde od
roku 1954 působil jako odborný asistent až do svého odchodu do důchodu. Během
těchto let přednášel a psal. Vydal dvě básnické sbírky a tři romány.
„Uměl
si připustit, že do dobrého kantora má daleko. Od prvních momentů, kdy začal
nejistě vyučovat studenty prvních ročníků, si uvědomoval, že mezi tím, jak
látku chápe a jak ji pak dokáže vysvětlit, zeje obrovská propast. Doufal tehdy,
že čas a zkušenost tu průrvu pozvolna zacelí, to se však nestalo. Když se
pokoušel cokoliv z toho, co tak hluboce obdivoval, předat svým studentům,
dostalo to náhle punc povrchnosti. Vše, co bylo v jeho nitru tak živé, v jeho
ústním podání uvadalo a to, co ho nejvíce dojímalo, se v jeho ústním projevu
stávalo chladným a neosobním. Vědomí jeho nedostatečných schopností ho tak
deprimovalo, že se stalo svým způsobem jeho součástí stejně jako svěšená
ramena.”
Stoner
je kniha, která se rozvíjí jako květina. Z ne příliš zajímavého poupěte, které
neupoutá, ale ani neurazí, se stránku od stránky stává květ čím dál krásnější.
Se Stonerem bude chtít čtenář být. Rozhodně ho nebude chtít opustit a už vůbec
ne nechat uvadnout. Přestože Stonerovu smrt je možné očekávat od samotného
začátku, nelze se s ní tak jednoduše smířit. Po dočtení nechce člověk knihu
zavřít a vzít do ruky nějakou jinou. Chce, aby Stoner dále pokračoval. Znovu
žil, nebo aspoň více žil v letech, které se čtenáři jen mihly před očima.
A v
tom je právě ona síla obyčejného příběhu. Jednoduchý, každodenní příběh, který
může prožívat kdokoliv a nepřijde mu nijak výjimečný či zaznamenání hodný, je
tady vylíčen jako krásné dílo. Je oslavou každého jediného života, byť na první
pohled možná bezvýznamného, třeba i poněkud nudného. Stoner rozhodně stojí za
přečtení. Na jejím konci už nebude čtenář vnímat svou existenci, jako málo hodnou.
Naopak pochopí, že každá je hodna velkého příběhu, pokaždé trochu jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat