Sotva usnu, probouzí mě nedaleký ohňostroj. Netrvá dlouho a tak znovu usínám. Ve čtyři ráno slyším pustenou sprchu. Jdu do koupelny a skutečně. Neptejte se mě, jak je to možné, když je sprcha vypnutá, ale je to tak. Přepínač mezi velkou a malou, zapínám a vypinam a asi po pěti minutách se dostávám do bodu, kdy neprší. Asi nějaký kodansky duch vtipálek. Naštěstí mě nechá zase spát.
Vydávám se na místa mého prvního dne, tentokrát lehce poučena. Nyhavn dle očekávání praská ve švech. Já na tu historii zas tak moc nejsem, mnohem více mě upoutá Kunsthal Charlottenborg. Jaká náhoda, je jedenáct a zrovna otevírají. Takže místo královské koruny chci vidět zdejší moderní umění a instalace. Tak jako všude, nemohu říci, že bychom byli jako národ v tomto směru nějak pozadu. Jestli z celého mého pobytu tady je nějaký výrazný rozdíl mezi Dánskem a Čechy, tak to, že jsou tady více nad věcí a neresej tolik picoviny. Už nejsou z té svobody a svých práv tak vyplacení, nesnaží se za každou cenu ukázat, že to oni mají pravdu. Jsou více Pokorný. Aspoň tak to tu vnímám. Ale k tomu snad taky brzy dojdem.
Tentokrát se připravuje a další břeh pěšky po mostě. Místní vyrazili ráno plachta a teď se vracejí na oběd. Procházím Christianshavn podél kanálu, občas se poradím a sleduje, jak manevruji s plachetnicema. Hned bych na skočila a palubu. Škoda, že tu ne půjčují taky lodě. V Malmö byla aspoň šlapadla.
Na náměstí u metra hraje opět živá kapela a tak si dávám ledovou kávu se slavným karamelem a jdu si sednout ven na sluníčko, ať to také slyším. Dnes je to spíš jazz.
Žádné komentáře:
Okomentovat