My dospělí nevíme o pingpongu vůbec nic. Přesvědčila jsem se o tom tento víkend. Dokonce mi nepomohlo ani několik let pravidelného hraní nebo koukání na olympijská klání. Jak se doopravdy hraje a na co všechno jsme při hře už zapomněli, jsem se dozvěděla s dnešní večerní čtyřhrou.
Tak především. Je naprosto jedno, kdo má podání, tudíž ho chce mít vždycky Marinka. Z toho vyplývá věta - když podávám, tak se soustředím. Hrát tak, že se míč nedá vybrat? To se přece nedělá. A taky neplatí, když je míč příliš rychlý. Pokud něco nevybírá dospělý, považuje to za svou chybu. Děti z toho vrásky nemají aneb tam to nevybírám, to je mi hrozně nepohodlný 😀
Mít ve hře jenom jedno zvíře? A proč zrovna prase? My máme pravidelně taky berany (když míč nepřelítne na polovinu protihráče a narazí do sítě) a kozy (dá rozum, že to jsou hodně vysoké míče, který hodně skákají). Ani prase není obyčejné. Prase způsobené nečistotami na stole je špinavý prase. Pro estéty taky prase se špínkou.
Hraje se samozřejmě na sety do jednadvaceti. Jen vás nesmí překvapit, když při remíze hráči zahodí pálky. Oni totiž dobře vědí, že když je remíza, dostávají medaili obě strany 😁.
Doufám, že teď už jste poučení jako já a využijete každé příležitosti si v létě zahrát. A pokud budete třeba i cestovat tramvají, pamatujte, že každý typ má svůj název. Takže je docela možný, že zrovna čekáte na nanuk.
Žádné komentáře:
Okomentovat