sobota 8. července 2017

Single holka na tripu 11 - na cestě

Ráno mě probouzí vůně deště z po otevřeného okna. Je teprve před sedmou a tak dávám na kliku ceduli ještě hajam a vracím se do postele. Můj odpočinkový den se přihlásil o slovo.

Vstávám o pár hodin později,  snídani už nepodávají,  ale chci zlikvidovat své zásoby a tak mi to ani nevadí. Zahájím snídani dlouhou,  dlouhou,  dlouhou sprchou. Jsem tuze ráda za ten hadr. Stejně jako ve Švédsku je sprchový kout řešen náklonem podlahy. Takže se vlastně sprchujete v celém prostoru koupelny. Pak se pěkně sehnete a sterkou vodu z místnosti nazenete do odtok ověřování kanálku. Spoceni se můžete buď obléci,  nebo si dát další sprchu a opacko. Další hodinu je ale v koupelně mokro,  takže na záchod nemůžete,  ani pro cokoliv jiného. 

Cestou na metro ještě stále nevím,  co budu dělat. Už neprsi,  ale žádné vedro také není. V metru je spousta lidí a tak si říkám,  že raději strávím den za městem. Chci dojet až na kraj Kodaňe a tam si půjčit kolo,  ale tak daleko od centra se ne půjčují. Najdu tedy nejvzdálenější místo,  kde kola jsou,  ale zase nevím,  jak se k nim dostat. Nakonec vyzkouším všechny dopravní prostředky. Když totiž pochopím,  že vlaky mají po městě své linky a fungují podobné jako naše tramvaje,  je linka A,  kterou zrovna potřebuji rozkopana a jezdí zde náhradní Bus. 

Chvíli hledám správný Bus a vydávám se do neznama.  Sotva dosednu,  zjistím,  že kola už si někdo půjčil a nejbližší volné je nedaleko místa,  ze kterého jsem právě vyjela. Citypass mi navíc platí jen do půlky cesty,  takže musím někde vystoupit,  abych nejela na černo. Revizori jsou tu nesmlouvavi a pokud se snimi začnete hádat,  nikdy to nedopadne dobře pro vás. Vše se řeší v klidu a když se i pak cítíte poškození,  můžete se dovolávat nápravy následně. 

Za můj krátký pobyt už mě kontrolovali čtyřikrát,  takže bez lístků fakt ne cestují. Busem se vracím na místo,  kde mě vyplivl vlak. Kolo je ještě kus cesty. Jaká nahodicka,  že je před státním muzeem, kde jsem asi o 400m dám před hodinou a půl nastupovala na vlak. 

Kolo vypadá,  že pamatuje dobu,  kdy to muzeum stavěli. Trochu mě to znejisti,  ale pak si říkám,  že když vydrželo takovych let,  je to stará dobrá klasika a výdrži i mou vskutku muší váhu. Nemá drzak na telefon s GPS,  ale zato má košík,  do kterého hned odkladam batoh. Řídítka jsou rovná,  takže žádná za bodnuta do břicha. 



Žádné komentáře:

Okomentovat