Singl holka v ráji - už vím proč

Dnes byla městská varianta:

Oprava kostela - konečně vím jak dosáhnou na strop. 

Káva v Café Central - vlastní prážírna a kafe umějí 

Výstava plechových hraček - lanovka se těší domů 

Návštěva hrady Pecka s prohlídkou podhradí 

Cukrárna v Pecce,  kde vám vyrobí zmrzlinu na přání. Vyberete si jogurty,  tvarohový nebo smetanový základ a do toho mražené ovoce dle obliby. Ve stroji na zmrzku to namixuji a tocenou hotovou lahůdku natočí do vafloveho kornoutu. Tak velké ostružiny jsem ještě neviděla a chutnaly skvěle. 

A pak už nás tradiční program déšť, déšť,  badminton v bahně,  déšť a další deště. 

Singl holka v ráji - trojboj

Dneska jsme dali trojboj. Trosky,  Valdštejn a Hrubou Skálu. Vše stojí za to,  ale popravdě,  být v Sedmihorkach a nevidět Valdštejn,  to se rovná téměř smrtelnemu hříchu. Valdstejn u nás všech vede. Pouze u našeho nejmladšího člena vede kombinace ťapani,  palacinek a zmrzliny. 

Ten malej tříletej človíček nás hnal všechny. Má totiž boty do Írána (tam si je bral prvně a název zůstal),  takže ho nohy vůbec nebolej. Vynechává i poobedovy spánek,  takže cestou do kempu usíná v autě. Za dalších 14 hodin svého spánku se slovy,  že mě nechytis? naleha na další výlet. 

Čert je z Trosek,  další pak Valdstejn a Arboretum. A my po kávě,  kuskusu,  velké zimě a decce červeného pomalu usínáme,  protože venku opět prší a to se krásně spí. 

,  takže 

Singl holka v ráji - třetí den je kakací

Po cca 14ti hodinách deště jsme se dnes vydali vydatně nabalení do Drabskych svetnicek. Deset stupňů není zrovna náš letní průměr,  ale jsme neohrozeni,  včetně naší části z SAE. 

Děti zcela propadly brodění bahnem a to natolik,  že se ozývala slova typu,  tohle je nejvíc nejlepší dovolená a podobně. Projít Studeným průchodem a naopak se neutopit v bahně byl nej zážitek i pro naši dospělou část. 

Ve Svetnickach jsem nikdy nebyla. Aspoň jsem to tvrdila až do doby,  než jsem tam došla. Byla jsem tam asi před dvěma lety a vůbec jsem si na to ne vzpomněla. Až na místě a cestou dolů jsem se chytla. Možná,  že mě navštívil ten pán od od A, ale na nic takového si určitě nevzpomínám. 

Mnichovo Hradiště má krásný  zámek a kavárnu pod ním. To dobře víme,  protože třetí den je krizový a hlavně kakací. Je to lety prověřená metoda poznávání podniků na dovolené. 

A kdo ještě nekakal,  ten si dal večer buřta,  takže hurá do dalšího voňavého dne 😁. 

Singl holka v ráji - ve skalách

Nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi zebrama,  nejkratší cesta do ráje vede přes Jičín. Především přes cukrárny vedle Valdštejnske věže,  kde maj skvělé zmrzliny a teplou kávu. 

My jsme jeli ale nejdřív do skal. Pršet mělo až od dvanácti hodin,  což znamenalo,  že máme hodinu a trictvrte. O dalších pět hodin později,  jsme byli v cíli a pokud pojedete do Prachovskych skal,  tak po zelené,  je to nejhezčí. My jsme v rámci výuky barev zvládly i modrou,  žlutou a červenou. 

Nefiltrovany Heinrich se jim ve Vrchlabí také povedl. No jen se mrkněte. A děti zastihli nakonec i vevodu z Valdštejna, který jim dal své vévodske polní razítko a dokonce pečeť. 

Singl holka v ráji - hledání ženicha

Být singl je skvělý. Chce to trochu času zbavit se těch společenských předsudků,  ale když se vám to povede,  pak si to teprve začnete pořádně užívat. Na singl stavu není nic špatného. Neznamená to,  že jste něco méně než ostatní.  Znamená to jen to,  že máte trochu jiné možnosti.
Tudíž pokud jste těm skvělým párům někdy záviděli,  věřte,  že oni vám zrovna tak.

Já jsem singl,  ale rozhodně nejsem sama.  Jsem s dvaceti lidma v ráji. V tom českém nedaleko Jičína. Za humny Řáholec, před humny KOUPÁNÍ,  přes silničku pípa a skvělý výhled do kraje.

Jo a děti mi tu hledají ženicha. Není to nic jednoduchého, protože podle nich musí být hezkej,  kreativní,  stylovej a hlavně vtipnej. Musí mít dva psy,  aby jim jednoho mohl dát. Takže je zatím napadá jen Michal. Když jsem namítla,  že Michal už je zadanej,  tak to taky není problém,  oni ho prostě odženěj. To by ale zas museli hledat nového ženicha Marušce,  takže to prý není dobrý a ještě to promyslej.

Dnes vedou chlapíci,  co grilovali maso na Kosti. Jsou minimálně tak vtipní jako hasiči ze včerejška a vařili by mi. A hlavně jim. Už se těším koho si vezmu zítra. 

Jak se hraje pingpong??

My dospělí nevíme o pingpongu vůbec nic. Přesvědčila jsem se o tom tento víkend. Dokonce mi nepomohlo ani několik let pravidelného hraní nebo koukání na olympijská klání. Jak se doopravdy hraje a na co všechno jsme při hře už zapomněli,  jsem se dozvěděla s dnešní večerní čtyřhrou.

Tak především. Je naprosto jedno,  kdo má podání,  tudíž ho chce mít vždycky Marinka. Z toho vyplývá věta - když podávám,  tak se soustředím. Hrát tak,  že se míč nedá vybrat? To se přece nedělá. A taky neplatí,  když je míč příliš rychlý. Pokud něco nevybírá dospělý,  považuje to za svou chybu. Děti z toho vrásky nemají aneb tam to nevybírám,  to je mi hrozně nepohodlný 😀

Mít ve hře jenom jedno zvíře? A proč zrovna prase? My máme pravidelně taky berany (když míč nepřelítne na polovinu protihráče a narazí do sítě) a kozy (dá rozum,  že to jsou hodně vysoké míče, který hodně skákají). Ani prase není obyčejné. Prase způsobené nečistotami na stole je špinavý prase. Pro estéty taky prase se špínkou.

Hraje se samozřejmě na sety do jednadvaceti. Jen vás nesmí překvapit,  když při remíze hráči zahodí pálky. Oni totiž dobře vědí,  že když je remíza,  dostávají medaili obě strany 😁.

Doufám, že teď už jste poučení jako já a využijete každé příležitosti si v létě zahrát.  A pokud budete třeba i cestovat tramvají,  pamatujte,  že každý typ má svůj název. Takže je docela možný, že zrovna čekáte na nanuk.

Singl holka na tripu 14 - bye bye Copenhagen

V honbě za hrkem ze Starbucks z nové série z Copenhagenu,  který jsem slíbila přivézt, jsem si prošla ještě celý Stroget a prvně jsem viděla,  že tu také mají obchody se suvenýry. Musím dodat,  že mají naprosto příšerné suvenýry s dokonale hororový mi cenami. 

Na náměstí,  kde jsem včera popíjeli pivo,  byla stejná kapela.  Tentokrát jsem se dostala k nim blíže. Byli to Australané. Netuším,  co je vedlo jet zrovna do Dánska,  ale možná to byla součást jejich pouliční tour.

Myslím,  že na celém pobytu,  už mi chyběly jen dvě věci. A jak vidíte na fotkách,  obojí jsem zvládla. Navštívila jsem prodejnu Lega a vyfotila si Bron. Z Lega měli na stěně i obrázek Kodaně,  pak holku a kluka na kole a samozřejmě hradní stráž.  Tu jsem si nafotila,  stal před ní bezdomac. 

Po čtvrté hodině jsem opustila centrum a jela ještě k hotelu na pláž. Pobřežní hlídka hlásila teplotu vzduchu 18 a teplotu vody 16. Šup tam. Sluníčko ale hřalo dost intenzivně. Takže teď sedím v letadle a rudě svitim. 

Je dobrá viditelnost a tak si fotím Bron i jinak než v mlze nebo destivem oparu. Blogger neumí ostřit při přiblížení,  takže je na fotce mazlej,  ale mám ho i lépe. 

Vyzvedavam v hotelu zavazadlo a frč na letiště. Tentokrát není cesta tak příjemná. Je to menší dobytcak,  pretopeny a narvany k prasknutí ne zrovna voňavymi lidmi. Ale cesta má být krátká,  tak to dám 😀👍

Dekuju všem za přízeň a za společnost na cestě,  snad se vám povídání ze severu líbilo stejně,  jako mně 😉

Singl holka na tripu 13 Nyhavn a Christianshavn

Sotva usnu,  probouzí mě nedaleký ohňostroj. Netrvá dlouho a tak znovu usínám. Ve čtyři ráno slyším pustenou sprchu. Jdu do koupelny a skutečně. Neptejte se mě,  jak je to možné,  když je sprcha vypnutá,  ale je to tak. Přepínač mezi velkou a malou,  zapínám a vypinam a asi po pěti minutách se dostávám do bodu,  kdy neprší. Asi nějaký kodansky duch vtipálek. Naštěstí mě nechá zase spát.

Vydávám se na místa mého prvního dne,  tentokrát lehce poučena. Nyhavn dle očekávání praská ve švech. Já na tu historii zas tak moc nejsem,  mnohem více mě upoutá Kunsthal Charlottenborg. Jaká náhoda,  je jedenáct a zrovna otevírají.  Takže místo královské koruny chci vidět zdejší moderní umění a instalace.  Tak jako všude, nemohu říci,  že bychom byli jako národ v tomto směru nějak pozadu. Jestli z celého mého pobytu tady je nějaký výrazný rozdíl mezi Dánskem a Čechy,  tak to,  že jsou tady více nad věcí a neresej tolik picoviny. Už nejsou z té svobody a svých práv tak vyplacení,  nesnaží se za každou cenu ukázat,  že to oni mají pravdu. Jsou více Pokorný. Aspoň tak to tu vnímám.  Ale k tomu snad taky brzy dojdem. 

Tentokrát se připravuje  a další břeh pěšky po mostě. Místní vyrazili ráno plachta a teď se vracejí na oběd. Procházím Christianshavn podél kanálu,  občas se poradím a sleduje,  jak manevruji s plachetnicema.  Hned bych na skočila  a palubu.  Škoda,  že tu ne půjčují taky lodě.  V Malmö byla aspoň šlapadla. 

Na náměstí u metra hraje opět živá kapela a tak si dávám ledovou kávu se slavným karamelem a jdu si sednout ven na sluníčko,  ať to také slyším. Dnes je to spíš jazz. 

Single holka na tripu 12 - Dánská riviera

Vyjizdim mezi kapkami deště. Fouká vítr a kdo ne šlape,  tomu je zima. Kdo šlape málo,  tomu je taky zima. Mně zima není. Mým cílem je Dánska riviéra. Je to cesta podél Oresundu vedoucí z Kopenhagen do Helsingoru. V Helsingoru už jsem byla a navíc mám ten odpočinkový den.

Funim o 106, protože jedu proti větru a mám pocit,  že stojím  a místě. Ježdění na kole sama mě navíc až tak nebaví. A tak často zastavuju a fotím na telefon. Foťák dnes zůstal doma. Má plnou kartu a na tu první,  co se tam můžou fotky raději nesahám. Focení je navíc dobrý manévr,  když už nemůžu,  nevypadá to tak trapně. 

Navštěvuju Charlotteslund,  dříve tam měla sídlo královská rodina na léto. U Oresundu je navíc pláž a nějaká obranná tvrz. Pokračují dál,  po levé straně mám domky,  kde prý stojí m2 přes 7000 eur a na pravé je voda.  Spousta vody a spousta plachetnic. Zastavuju u benzinky,  která vypadá jak z amerického filmu. Dávám si koneckonců zmrzlinu,  jejíž název mi neříká vůbec nic. Je lekoricova. Doteď nevím,  zda mi chutnala,  nebo ne. 

Zatímco jim zmrzku a jdu do přístavu,  začíná pršet stále víc. Na poslední chvíli zapadám do přístavní restaurace. Mám sice sebou spoustu věcí proti dešti,  ale nikdo mi neřekl,  že než je vyndam,  tak už je nepotřebuji. Je to jako když se vám nad hlavou protrhne obrovský balón plný vody. 

Než dopiju a napíšu předešlý příspěvek,  je najednou krásně. Mraky odval vítr a já si užívám jízdu po té tzv. Riviéře. Nádhera. Za slunce vypadá vše jinak  i cesta zpět. Připojuji se jako nejmenovaný pátý člen k holandské výpravě na kolech. Placka jako placka. Máme stejné tempo a tak jedem poměrně dlouho společně.  U Savenmolen je opouštím. Už jsem tam dnes potřetí,  ale teprve teď je nádherně na to si molo projet. 

U státního muzea vracím kolo a jdu si dát pivo.  Poslední celý den tady si zaslouží toceny Carl sberg. Není to lehký výběr. Zastavuju uprostřed Storgetu a dávám si pivo u stánku.  Hraje tu živá kapela hodně podobná Nightwish,  jen do toho nerezou tolik. 😀

Single holka na tripu 11 - na cestě

Ráno mě probouzí vůně deště z po otevřeného okna. Je teprve před sedmou a tak dávám na kliku ceduli ještě hajam a vracím se do postele. Můj odpočinkový den se přihlásil o slovo.

Vstávám o pár hodin později,  snídani už nepodávají,  ale chci zlikvidovat své zásoby a tak mi to ani nevadí. Zahájím snídani dlouhou,  dlouhou,  dlouhou sprchou. Jsem tuze ráda za ten hadr. Stejně jako ve Švédsku je sprchový kout řešen náklonem podlahy. Takže se vlastně sprchujete v celém prostoru koupelny. Pak se pěkně sehnete a sterkou vodu z místnosti nazenete do odtok ověřování kanálku. Spoceni se můžete buď obléci,  nebo si dát další sprchu a opacko. Další hodinu je ale v koupelně mokro,  takže na záchod nemůžete,  ani pro cokoliv jiného. 

Cestou na metro ještě stále nevím,  co budu dělat. Už neprsi,  ale žádné vedro také není. V metru je spousta lidí a tak si říkám,  že raději strávím den za městem. Chci dojet až na kraj Kodaňe a tam si půjčit kolo,  ale tak daleko od centra se ne půjčují. Najdu tedy nejvzdálenější místo,  kde kola jsou,  ale zase nevím,  jak se k nim dostat. Nakonec vyzkouším všechny dopravní prostředky. Když totiž pochopím,  že vlaky mají po městě své linky a fungují podobné jako naše tramvaje,  je linka A,  kterou zrovna potřebuji rozkopana a jezdí zde náhradní Bus. 

Chvíli hledám správný Bus a vydávám se do neznama.  Sotva dosednu,  zjistím,  že kola už si někdo půjčil a nejbližší volné je nedaleko místa,  ze kterého jsem právě vyjela. Citypass mi navíc platí jen do půlky cesty,  takže musím někde vystoupit,  abych nejela na černo. Revizori jsou tu nesmlouvavi a pokud se snimi začnete hádat,  nikdy to nedopadne dobře pro vás. Vše se řeší v klidu a když se i pak cítíte poškození,  můžete se dovolávat nápravy následně. 

Za můj krátký pobyt už mě kontrolovali čtyřikrát,  takže bez lístků fakt ne cestují. Busem se vracím na místo,  kde mě vyplivl vlak. Kolo je ještě kus cesty. Jaká nahodicka,  že je před státním muzeem, kde jsem asi o 400m dám před hodinou a půl nastupovala na vlak. 

Kolo vypadá,  že pamatuje dobu,  kdy to muzeum stavěli. Trochu mě to znejisti,  ale pak si říkám,  že když vydrželo takovych let,  je to stará dobrá klasika a výdrži i mou vskutku muší váhu. Nemá drzak na telefon s GPS,  ale zato má košík,  do kterého hned odkladam batoh. Řídítka jsou rovná,  takže žádná za bodnuta do břicha. 

Singl holka na tripu 10 - opět v Dánsku

Odpočinek a kapucino mě nakopava do dalšího kola.  Jdu směrem na Gamla Stan. Gamla Stan v Malmö je ze stejné doby,  jako okolni čtvrťe starého města ve Stockholmu,  aspoň podle výstavby to tak vypadá. Jedna ulice mi velmi připomíná Alhelgonagatan,  kde dříve bydlel brácha s rodinou. Trochu se zasnim. Když se asi už poněkolikáté otáčí m kolem dokola, vidím dva kluky se psy,  jak se na mě dívají a smějí se.

Potrebuju doplnit potraviny a tak hledám něco jako ICA. Kde ty lidi nakupujtou?  Vlezu do prosklených dveří,  kam lezou všichni a helemese. Oni si ji schovávají. Chleba ve Švédsku je tragédie a tak kupuji aspoň to nejlevnější. Zato přidávám hrozno,  masové kuličky s řepnym salátem a norské pivo,  to jsem ještě neměla. To budou hody.

Dívám se ještě po krému na spáleniny.  Nemám žádný krém a tak jsem včera na paže v ohni použila zubní pastu. Ano.  Chvála Bohu za zubní pastu s mentolem. V kombinaci s vodou mi elmex poskytl aspoň půlhodinovou úlevu. Nicméně úvahu o krému hned to zavrhuju. Za to bych měla skoro cestu do Malmö a zpět.

Jestli se vám zdá,  že je poslední fotka pořízena z moře,  tak se vám to nezdá. V Kodani je zrovna po dešti a svítí slunce,  tak skáču ještě na do vln. 👍😁

Singl holka na tripu 9 - Lilla Torg

MALMÖ

Je opravdu tak na jednodenní výlet,  takže jsem ráda za ubytovaní v Kodani. Ale taky jsem ráda za tenhle výlet. Zatímco okraj města je stále hodně industriální,  centrum je krásné,  zejména kolem Lilla torg. Na rozdíl od Kodaně tu jsou květiny všude,  kolem domků snad vyrůstají z kočičích hlav. 

Zajímavé jsou tu maličkosti,  třeba sochy koček na schodech ke kanálu,  kde lidé často odpočívají nebo jedí. Prý jsou tam proto,  aby tam nikdo nebyl sám. 😀

Nebo tlačítkové piano,  kde podle toho jake zmáčkněte, vytriskne pramen vody. Takže můžete snadno mít docela slušnou fontanku. 

Samozřejmě se vydávám přes park,  rozuměj hřbitov. Prý si tam kupovali lidé místo stejně,  jako si my kupujeme parkovací stání.  Když se ceny vyšplhaly do astronomických rozměrů,  prohlásili to raději za kulturní památku. 

Cesta přes hřbitov a park,  kde je na 120 druhů stromů vede k hradu. Mallmohus Slott byl dlouho hradem,  pak dokonce vězením a teď je opraven a předělan na muzeum. 

Já jsem ale vyplacana z Lilla Torg,  malé náměstícko,  staré mini domky,  spousta květin a designové věci,  sochy,  obrazy,  hracky. Nepopsatelne malebné místo. Náměstí je plně restauraci a kaváren,  kam si v pátek odpoledne skoro nesednete. Já volím kavarnicku o dvě ulice dál. Klídek,  květiny a zpěv ptáků. A poslouchám si svedstinu. 

Kdyby vás zajímalo,  jak tohle všechno vím,  tak to není proto,  že bych na kanále všemu rozuměla. Za mnou ale seděla holka,  ktera skoro vše překládala mamince z Čech. 😀👍😁

Single holka na tripu 8 - Malmö

Šla jsem dříve spát,  tedy v jedenáct,  abych ráno vyrazila za včas. Dnes chci zkusit cestu do Malmö a trošku si odpočinout od Kodaně. Usnula jsem ve dvě a při zjištění,  že venku neprší,  jak předpověď říkala,  jsem si v šest ještě na  chvilku dachla. Probouzím se před devátou  a tak vynechávám hotelovou snídani, mažu chleba na stojaka a vyrážím.

Cesta přes Oresund je poměrně drahá. Vlakem to jde,  ale autem zaplatíte 360dk. Všude je někdo,  koho se můžete zeptat. Takže otravuju slečnu ve žluté vesticce hned několikrát. Vstupenky lze koupit jen v automatu,  takže marně hledám pokladny. Všechny cesty z nástupiště 1 vedou přes Malmö,  takže naskakuju do prvního vlaku. Malmö centrum je až třetí zastávka,  ale ve vlaku je ukazatel jak u nás v metru.

Na nádraží v Malmö jsem trochu ztracená. Nejsou tu žádné informace,  ani slečny ve vestičkach. O Malmö vím jen to,  že je to industriální město,  které od roku 2000 prošlo velkou proměnou a že kolem centra vede kanál. Vybírám tedy sightseeing by boat a za 140sk si dopravam téměř hodinovou plavbu. Ukazuje se to jako dobrá volba. Mám teď základní orientaci a vím,  co chci navštívit. Kanál už znám,  tak se vrhám do centra.