Singl holka v ráji - už vím proč

Dnes byla městská varianta:

Oprava kostela - konečně vím jak dosáhnou na strop. 

Káva v Café Central - vlastní prážírna a kafe umějí 

Výstava plechových hraček - lanovka se těší domů 

Návštěva hrady Pecka s prohlídkou podhradí 

Cukrárna v Pecce,  kde vám vyrobí zmrzlinu na přání. Vyberete si jogurty,  tvarohový nebo smetanový základ a do toho mražené ovoce dle obliby. Ve stroji na zmrzku to namixuji a tocenou hotovou lahůdku natočí do vafloveho kornoutu. Tak velké ostružiny jsem ještě neviděla a chutnaly skvěle. 

A pak už nás tradiční program déšť, déšť,  badminton v bahně,  déšť a další deště. 

Singl holka v ráji - trojboj

Dneska jsme dali trojboj. Trosky,  Valdštejn a Hrubou Skálu. Vše stojí za to,  ale popravdě,  být v Sedmihorkach a nevidět Valdštejn,  to se rovná téměř smrtelnemu hříchu. Valdstejn u nás všech vede. Pouze u našeho nejmladšího člena vede kombinace ťapani,  palacinek a zmrzliny. 

Ten malej tříletej človíček nás hnal všechny. Má totiž boty do Írána (tam si je bral prvně a název zůstal),  takže ho nohy vůbec nebolej. Vynechává i poobedovy spánek,  takže cestou do kempu usíná v autě. Za dalších 14 hodin svého spánku se slovy,  že mě nechytis? naleha na další výlet. 

Čert je z Trosek,  další pak Valdstejn a Arboretum. A my po kávě,  kuskusu,  velké zimě a decce červeného pomalu usínáme,  protože venku opět prší a to se krásně spí. 

,  takže 

Singl holka v ráji - třetí den je kakací

Po cca 14ti hodinách deště jsme se dnes vydali vydatně nabalení do Drabskych svetnicek. Deset stupňů není zrovna náš letní průměr,  ale jsme neohrozeni,  včetně naší části z SAE. 

Děti zcela propadly brodění bahnem a to natolik,  že se ozývala slova typu,  tohle je nejvíc nejlepší dovolená a podobně. Projít Studeným průchodem a naopak se neutopit v bahně byl nej zážitek i pro naši dospělou část. 

Ve Svetnickach jsem nikdy nebyla. Aspoň jsem to tvrdila až do doby,  než jsem tam došla. Byla jsem tam asi před dvěma lety a vůbec jsem si na to ne vzpomněla. Až na místě a cestou dolů jsem se chytla. Možná,  že mě navštívil ten pán od od A, ale na nic takového si určitě nevzpomínám. 

Mnichovo Hradiště má krásný  zámek a kavárnu pod ním. To dobře víme,  protože třetí den je krizový a hlavně kakací. Je to lety prověřená metoda poznávání podniků na dovolené. 

A kdo ještě nekakal,  ten si dal večer buřta,  takže hurá do dalšího voňavého dne 😁. 

Singl holka v ráji - ve skalách

Nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi zebrama,  nejkratší cesta do ráje vede přes Jičín. Především přes cukrárny vedle Valdštejnske věže,  kde maj skvělé zmrzliny a teplou kávu. 

My jsme jeli ale nejdřív do skal. Pršet mělo až od dvanácti hodin,  což znamenalo,  že máme hodinu a trictvrte. O dalších pět hodin později,  jsme byli v cíli a pokud pojedete do Prachovskych skal,  tak po zelené,  je to nejhezčí. My jsme v rámci výuky barev zvládly i modrou,  žlutou a červenou. 

Nefiltrovany Heinrich se jim ve Vrchlabí také povedl. No jen se mrkněte. A děti zastihli nakonec i vevodu z Valdštejna, který jim dal své vévodske polní razítko a dokonce pečeť. 

Singl holka v ráji - hledání ženicha

Být singl je skvělý. Chce to trochu času zbavit se těch společenských předsudků,  ale když se vám to povede,  pak si to teprve začnete pořádně užívat. Na singl stavu není nic špatného. Neznamená to,  že jste něco méně než ostatní.  Znamená to jen to,  že máte trochu jiné možnosti.
Tudíž pokud jste těm skvělým párům někdy záviděli,  věřte,  že oni vám zrovna tak.

Já jsem singl,  ale rozhodně nejsem sama.  Jsem s dvaceti lidma v ráji. V tom českém nedaleko Jičína. Za humny Řáholec, před humny KOUPÁNÍ,  přes silničku pípa a skvělý výhled do kraje.

Jo a děti mi tu hledají ženicha. Není to nic jednoduchého, protože podle nich musí být hezkej,  kreativní,  stylovej a hlavně vtipnej. Musí mít dva psy,  aby jim jednoho mohl dát. Takže je zatím napadá jen Michal. Když jsem namítla,  že Michal už je zadanej,  tak to taky není problém,  oni ho prostě odženěj. To by ale zas museli hledat nového ženicha Marušce,  takže to prý není dobrý a ještě to promyslej.

Dnes vedou chlapíci,  co grilovali maso na Kosti. Jsou minimálně tak vtipní jako hasiči ze včerejška a vařili by mi. A hlavně jim. Už se těším koho si vezmu zítra. 

Jak se hraje pingpong??

My dospělí nevíme o pingpongu vůbec nic. Přesvědčila jsem se o tom tento víkend. Dokonce mi nepomohlo ani několik let pravidelného hraní nebo koukání na olympijská klání. Jak se doopravdy hraje a na co všechno jsme při hře už zapomněli,  jsem se dozvěděla s dnešní večerní čtyřhrou.

Tak především. Je naprosto jedno,  kdo má podání,  tudíž ho chce mít vždycky Marinka. Z toho vyplývá věta - když podávám,  tak se soustředím. Hrát tak,  že se míč nedá vybrat? To se přece nedělá. A taky neplatí,  když je míč příliš rychlý. Pokud něco nevybírá dospělý,  považuje to za svou chybu. Děti z toho vrásky nemají aneb tam to nevybírám,  to je mi hrozně nepohodlný 😀

Mít ve hře jenom jedno zvíře? A proč zrovna prase? My máme pravidelně taky berany (když míč nepřelítne na polovinu protihráče a narazí do sítě) a kozy (dá rozum,  že to jsou hodně vysoké míče, který hodně skákají). Ani prase není obyčejné. Prase způsobené nečistotami na stole je špinavý prase. Pro estéty taky prase se špínkou.

Hraje se samozřejmě na sety do jednadvaceti. Jen vás nesmí překvapit,  když při remíze hráči zahodí pálky. Oni totiž dobře vědí,  že když je remíza,  dostávají medaili obě strany 😁.

Doufám, že teď už jste poučení jako já a využijete každé příležitosti si v létě zahrát.  A pokud budete třeba i cestovat tramvají,  pamatujte,  že každý typ má svůj název. Takže je docela možný, že zrovna čekáte na nanuk.

Singl holka na tripu 14 - bye bye Copenhagen

V honbě za hrkem ze Starbucks z nové série z Copenhagenu,  který jsem slíbila přivézt, jsem si prošla ještě celý Stroget a prvně jsem viděla,  že tu také mají obchody se suvenýry. Musím dodat,  že mají naprosto příšerné suvenýry s dokonale hororový mi cenami. 

Na náměstí,  kde jsem včera popíjeli pivo,  byla stejná kapela.  Tentokrát jsem se dostala k nim blíže. Byli to Australané. Netuším,  co je vedlo jet zrovna do Dánska,  ale možná to byla součást jejich pouliční tour.

Myslím,  že na celém pobytu,  už mi chyběly jen dvě věci. A jak vidíte na fotkách,  obojí jsem zvládla. Navštívila jsem prodejnu Lega a vyfotila si Bron. Z Lega měli na stěně i obrázek Kodaně,  pak holku a kluka na kole a samozřejmě hradní stráž.  Tu jsem si nafotila,  stal před ní bezdomac. 

Po čtvrté hodině jsem opustila centrum a jela ještě k hotelu na pláž. Pobřežní hlídka hlásila teplotu vzduchu 18 a teplotu vody 16. Šup tam. Sluníčko ale hřalo dost intenzivně. Takže teď sedím v letadle a rudě svitim. 

Je dobrá viditelnost a tak si fotím Bron i jinak než v mlze nebo destivem oparu. Blogger neumí ostřit při přiblížení,  takže je na fotce mazlej,  ale mám ho i lépe. 

Vyzvedavam v hotelu zavazadlo a frč na letiště. Tentokrát není cesta tak příjemná. Je to menší dobytcak,  pretopeny a narvany k prasknutí ne zrovna voňavymi lidmi. Ale cesta má být krátká,  tak to dám 😀👍

Dekuju všem za přízeň a za společnost na cestě,  snad se vám povídání ze severu líbilo stejně,  jako mně 😉