Myslím, že se nám ten pokrok nějak zvrhává. Ještě před několika desítkama let lidé prostě pracovali. Ať už byli v kancelářích, na stavbě, ve škole, v dílně nebo kdekoliv jinde. Pracovali s tím, co měli, občas někam zatelefonovali, zašli se za někým poradit, zúčastnili se nějaké schůzky, vyzvedli si někde nějaké podklady a pak zase šli pracovat na tom svém. A jak to vypadá teď? V mnoha pracích trávíte nekonečné hodiny na všech možných meetingách, které stejně povětšinou nic zásadního nepřinesou a pokud ano, rozhodně se to nerentuje s dobou, kterou jste na to vynaložili. Pak o tom, co děláte a na čem jste se domluvili, píšete další nekonečné reporty a hlavně, hlavně mailujete.
Nebýt na emailu, to už je pořádná katastrofa. Když přijdete do práce, musíte jako první zkontrolovat a projít všechny emaily, během dne je pravidelně sledujete, abyste si je nakonec nechali přeposílat na svou soukromou adresu a mohli je procházet i doma. Dnešní doba se změnila v emailové šílenství. Když s někým nechcete mluvit, tak mu prostě pošlete email. Když mu
chcete říci něco nepříjemného, tak se to lepší dělá přes email. Když na něco
nechcete odpovídat, tak prostě napíšete nic neříkající email, ale nikdo nemůže říci,
že jste mu snad neodpověděli. Elektronická pošta je neskutečné alibi, oblíbený
nástroj pokrytců. Je to zbraň hromadného ničení.
Polovinu pracovní doby si posíláte emaily, přehazujete si problém jak horký
brambor, vymýšlíte si hlouposti, abyste o tom mohli poslat dalších několik
emailů. Trávíte nad poštou spoustou času, abyste nakonec zjistili, že to druhá
strana stejně pochopila úplně jinak. Takže mu co? Napíšete znovu.
Elektronická komunikace je začarovaný kruh. Naše "poštovní schránka" je plná reklamních sdělení, výhodných nabídek i další nevyžádané pošty. Pod záminkou slevy, aneb nechci slevu zadarmo, sdělíte svou adresu, na kterou vám okamžitě začne chodit další a další reklama. Jakmile vaši adresu zjistí, už to do vás perou. Hlava nehlava, schránka neschránka. Všem je to šumák. Důležitý je zisk.
Takže nakonec ve vší té přehršli pracovních emailů, skvělých nabídek a reklamních sdělení skoro nepostřehnete, že vám píše někdo blízký. Že v té maximálně neosobní komunikaci, by se náhodou mohlo objevit také něco hřejivého. Je to jako zázrak. Blesk z čistého nebe. A vás nenapadne nic jiného, než že po vás někdo něco chce, protože váš mozek už dostal takovou masáž, že nějak zapomíná na to pěkné, co nám pošta vždy přinášela. Emaily přes všechny své klady prostě nejsou dopisy. Klasické papírové dopisy, kde jste si několik dní chystali, co napíšete a když už jste psali, nezapomněli jste sdělit všechny své pohnutky, které vás vedli k tomu, co píšete. Žádný email, byť by byl sebemilejší, by vám nepřinesl tolik radosti, tolik emocí, tolik představ a snů jako klasické psaní. Ten papír je takový osobnější, niternější, upřímnější. Není citově oproštěný, ale naopak emocí plný. Čím více času a snahy mu věnujete, tím větší radost přináší.
Nu, co myslíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat