Rodinná dovolená je bezkonkurenční

Na rodinnou dovolenou není nikdy vhodný čas. Buď jste moc malí a z rodinné dovolené si nepamatujete vůbec nic (v mém případě misku s meruňkami a dlouhý plot, kolem kterého jsme prý chodili k Balatonu), nebo jste už příliš pubescentní, takže byste na rodinnou dovolenou jeli moc rádi, jediná drobnost, co to kazí, jsou všudypřítomní rodiče. Nu a pak jste na rodinnou dovolenou už moc staří. Už pořádáte svoje vlastní společné dovolené a vaši rodiče zůstávají osamocení. Maminky si na to aspoň stále stěžují, přestože s kamarádkami neustále něco podnikají a otcové stejnak nemají nikdy čas. 

Nicméně jednou za čas podlehnete a chcete dopřát rodičům to, po čem touží. Prostě je vezmete na dovolenou. Já vzala svou maminku do Orlických hor. Objednala jsem penzion, protáhla auto servisem a jelo se. Ani z daleka jsem nečekala, jak moc si připomenu své dětství. Místy, jako by se zastavil čas. Taková škola v přírodě pro dospěláky. 

Penzion byl pěkným rodinným podnikem, kde starší manželé dělali naprosto všechno – ubytovávali, vařili, obsluhovali, uklízeli,… Vlastně jsem je neustále viděla připravovat wellness, které se do tohohle malého podniku vůbec nehodilo. Co mě rozhodně nepřekvapilo a maminku potěšilo, že jediná poživatelná káva byl poctivý turek z ne zrovna výběrové kávy, podivné vůně. Třetí den už mi také chutnal. Na rozdíl od vína, rozlévaného z pozdního sběru litrovek. Objednaná polopenze se rovnala spíše dvojité penzi. Každou večeři provázela hustá polévka a hlavní jídlo. Po takové porci nemohl mít hlad žádný nenasytný muž. Myslím, že kdybych chtěla třicet knedlíků, tak mi je donesou. Samozřejmě v takovém podniku musí také nabízet poháry. Nedalo se odolat, pořádnej kus polárkáče a kupa šlehačky. 

Nejen jídlem živ je člověk, takže jsme poctivě chodily každý den na výlety a poznávaly okolí. Neustále jsme se škrábaly do nějakého kopce, abychom z něj posléze slezly a mohly se škrábat zas do dalšího. Ještěže na každém vrcholu mají pípu. V Králíkách u kláštera jsme hromadně objednávali pivo. Chvíli po nás vešel chlap jak hora a mohutným hlasem objednal latéčko a tatranku. Budiž mu čest, ví,co chce. Lidová tvořivost kraje neznala mezí, ať už se jednalo o vodníky, závodnické cedule nebo mickey mouse, který mi vyrazil dech. Terve pak jsem za jeho velkou hlavou objevila klíč od WC.

Dovolená to byla báječná, naštěstí nic se nemá přehánět a tak jsme si šly s maminkou zase každá svou cestou. Prostě tak nějak v „nejlepším“ přestat.