Město plné nevkusu

Mám ráda léto. Jaro možná ještě o trochu více, ale léto má také co do sebe. Hlavně, v létě se lenoší. A to já mám fakt ráda, vynechat všechny pravidelné aktivity a dělat, co se člověku zrovna líbí. Léto je prostě o svobodě. Můžete, cokoliv jen chcete. Často jezdíte někam pryč, proložíte to nějakou dovolenou, dobrým jídlem, pitím, skvělou společností a spontánníma letníma akcema. Léto má svůj šmrnc.

A ten mají také slečny, co odhodí bundy a svetříky, zkrátí sukně a kalhoty a konečně se je na co dívat. Ta dřina ve fitkách, na zumbě a upocené běžecké večery sklízí své zasloužené ovoce. I chlapci dají znát, že zaplatili v předešlých měsících za posilovnu nemalé peníze. Vypasovanými tílky potěší nejednu slečnu, ale především sebe samotné.

Tak nádherný by byl tenhle odhalený svět, kdybychom měli růžové brýle. Labyrint světa nás ale provede okamžitě realitou, kde raději prosíme za to, ať se lidi nesvlékají, protože je to fakt hnus.
Jako první, ten hnus zpravidla cítíme na dálku. Městská hromadná doprava se stává životu nebezpečná. Buď se hned zadusíte, nebo hodíte šavli do nejbližšího kouta.

Při bližším ohlédnutí snadno zjistíme, že se nacházíme v městě plném nevkusu. Umaštění upocení pupkáči s rozepnutýma košilema, nedej bože bez košile. Polonahé anorektičky, přetékající špeky přes o několik velikostí menší trička, scvrklá kůže polonahých staříků, upocení muži bez triček. Nedivte se, že čumíme furt do mobilů. Raději.

Snad až přijdou letní deště, teploty klesnou o deset stupňů, začne lidem zase pracovat mozek a spolu s ním se vrátí také soudnost. Kdyby nic, byl by to chvíli fakt pěkný pohled.