Hurá do průvodu

Já nevím, ale nechybí vám to taky. Vždyť ten první máj byl takovej slavnostní. Spousta lidí, spousta transparentů, usměvavé tváře, hezké počasí. Člověk se pěkně oblékl, ať už to byl kroj nebo jiný kostým a vyrazil do města. Pokud jste měli štěstí a ještě jste nebyli unavení a ušlapaní, tak jste se hned po tom, co jste zarecitovali, zazpívali, přislíbili pracovat jako ďas a pozdravili 1. máj, mohli políbit pod rozkvetlou třešní.

Nu, já se přiznám, že mně to chybí. Hodně si toho totiž pamatuju, jelikož režim padl, když mi bylo krásných osm let. Ale viděla jsem to často v televizi a přišlo mi to super. Hlavně proto, že jsem za tím netušila žádnou politiku, žádné lži, žádnou manipulaci. Viděla jsem jen usměvavé tváře, tedy to, co jsem vidět měla. Přišlo mi trochu škoda, že v dnešní době nemáme také něco takového, oslavného.

Rok se s rokem sešel a já se svého průvodu dočkala. Poprvé jsem vyrazila na ten omílaný a odsuzovaný Pride. Tenkrát ještě nebyl v Praze, ale v Brně. Hlídali nás těžkooděnci, ulice města byly uzavřené a protestovala proti nám spousta holohlavců. Bylo nás tehdy poměrně málo, ikdyž ulice Brna jsme zaplnili. Do prvomájového průvodu měl tenhle pochůdek ještě hodně daleko.

Od té doby jsem byla na Prague Pride každý rok. Já totiž miluju průvody. Nejprve byl kolem toho velký boom. Čtrnáct dní před, ani po, neřešila média nic jiného. Každý se k tomu vyjadřoval a názory se tříštily, jak se jen dalo. Tento rok mi přišel celý rozruch nejmenší. Lidé si postupně zvykají, začínají respektovat, že jsme poměrně početná menšina. A možná už taky přišli na to, že tenhle průvod, je opravdu takový, jak vypadá. Duhový, barevný, kde se lidé (a v dnešní době to opravdu nejsou už jen homosexuálové) baví, zpívají a tančí v ulicích Prahy.

Každý se může přidat, protože smyslem průvodu není předvádět nějaké prasečiny ani pohoršovat veřejnost. Na to si musím trochu postěžovat, tenhle rok to byla nuda. Určitý excentrismus a roztodivné kostýmy k téhle akci patří a opravdu jich v sobotu bylo pramálo. Oslavujeme jinakost, svobodu a rovná práva. Oslavujeme, že můžeme oslavovat. Ještě je mnoho zemí, kde něco takového nepřipadá v úvahu, kde myšlení zamrzlo někde ve středověku.

Ale co si budeme povídat, všichni si chceme hlavně zamávat. Hezky se obléknout, ponosit transparenty, zazpívat si, zatančit. Hodinové projevy jsme vystřídali hudbou. Radostně křičíme a jásáme, jelikož věříme, že nám všem na téhle zemi bude lépe, když do toho půjdeme společně.