Jak nic nenakoupit a nezbláznit se, aneb jak udělat vyloženě špatný kup

Známe to asi všichni, nakupujeme.  Někdo rád a někdo nerad, někdo jak co. Při nakupování ale platí nepsaná pravidla.

            1) Pokud něco sháníte, nemáte nejmenší šanci to sehnat. Pravidelně s tím můžete počítat, pokud na podzim nebo v zimě sháníte vybavení do opravdu teplých krajin, například kraťasy, letní sukni, nebo kalhoty. Podobná situace nastává také ve chvíli, kdy v době chumelenic chcete zakoupit pantofle do bazénu. Jste bez šance. Pozdravujte svou plíseň, bude mít jistě radost

     2) Nejen, že nikdy nedostanete to, co potřebujete, ještě se vám náležitě vysmějí. Prostě ve vás vidí exota. Div, že si před vámi neklepou na čelo, nebo neříkají, ta ženská se úplně zbláznila, nebo tomu chlápkovi nejspíš přeskočilo.

      3) Pokud už se trefíte do správného období, tedy jdete například v červenci nakoupit letní oblečení, stejně nic neseženete. Jako největší naivky jste si mysleli, že si v létě koupíte letní kalhoty, kraťasy nebo tříčtvrťáky. Nic takového. Místo toho si kupte džíny nebo softshellovou bundu. V třicítkách ji oceníte jako nikdy.

Vynásobeno sečteno, hlavně nic nenakupujte a rozhodně se z toho nezblázněte. Akorát se to špatně dělá, když vám zrovna v tuto nevhodnou dobu, pravidelně se tak děje před dovolenou, odejdou vaše nejlepší věci, nebo to, bez čeho na dovolenou prostě nejedete. Ta moje už se blíží. Díky Bohu, nutno říci. Takže jsem v jednom týdnu přišla jak o kraťasy, tak o sandále. S krátkými kalhotami jsem to rychle vzdala, jelikož na všech mých nákupních cestách platilo pravidlo dvě a tři. Zrehabilitovala jsem dávno opravované a vyřazené šortky, že to pro tentokrát ještě musí zvládnout. Jenže bez sandálů je to potíž.

Po prvním dnu neúspěchů jsem se nedala, outdoorové sandály přece nemohou být v dnešní době takový problém. Záhy se ukázal hned první, a sice cena. Nejsem zas tak velký milovník otevřených bot, že bych v nich chodila co nejčastěji. Naopak. Podstupuju tuto věc pouze, když už teploty přesahují únosné hranice. Tudíž za ně nechci dát tři tisíce. Vyrazila jsem tedy do známého obchodu pro kempování a turistiku s mou představou, pořídit si nejlépe ty samé boty, co jsem měla. Tedy lehké, úplně jednoduché, vypolstrované, aby mě nikde nedřely, prostě obyčejné sandále.¨

Paní v obchodě byla velmi nápomocna. Hned, jakmile jsem ji ukázala, co se mi zrovna pozdávalo, její první reakcí byla: „ty nic nevydrží.“ Proč je teda prodávají? Doporučila mi boty Dobi (2500Kč), které vydrží klidně sedm až deset let a rozhodně se vyplatí do nich investovat. Na mou námitku, že ty ale vůbec nejsou lehké a už vůbec ne z měkčí gumy, řekla jen, ať si vyberu podle sebe. A doporučila ještě Lizardy (1500Kč), které nemají chodidla gumová vůbec a je to v podstatě tvrdá bota. V tu chvíli mě, obyčejného tragéda, působícího jako hrozná držgrešle vystřídala slečna, která udělala Lizardům okamžitě reklamu, neb prohlásila, že ještě nic nepáchlo tak jako tyhle boty, které si před deseti lety koupila. Nicméně záhy propadla botám Gobi a skvěle si s paní prodavačkou a ještě dalším prodávajícím popovídala, protože ten je měl na nohou samozřejmě také, už sedmý rok (nejspíš nepřetržitě). Zavzpomínala jsem na mé staré samochodky, které se rozpadly nyní, cca po nějakých devíti letech. Koupila jsem je tenkrát za 621Kč a na mé treky po městě a občas někam ven bohatě stačily. Rozhodla jsem se tedy pro stejný nerozum a za osm stovek koupila ty sandály, co se hned rozpadnou. Doufám, že se pochlapí a paní prodavačce ještě ukáží!