Shodou okolností taky o kávě

Nedávno jsem si pořídila domácí kávovar. Miluju dobrou kávu a přišlo mi fajn, že až přijdu domu, tak si ji po náročném dni celkem bez velké námahy udělám. Nemusím do žádné kavárny, nemusím do malého krámku, kde my vždy rádi udělají kávu s sebou. Pěkně si kávu udělám doma. Sednu si s ní do pokoje, otevřu časopis, knížku nebo budu jen poslouchat rádio a užívat si tu skvělou chuť. 

A skutečně. Ono to vyšlo. Podle předem pečlivě přichystaného plánu, kdy jsem se celý den těšila na mou odpolední lahodu, jsem si tuhle maličkost užila. Jenže člověk je nenasytný, a když je něco dobré, chce to znovu a znovu. Takže druhý den, než jsem měla večer odejít na přednášku, znovu jsem si dopřála dobrou kávu. Jenže už nebyla jako ta včerejší. Byla dobrá, ale jako by tomu něco chybělo. Zkusila jsem to ten týden ještě párkrát, ale bylo to čím dál tím horší. Takže další mé předsevzetí bylo. I když budu doma, týden si žádnou takovou kávu neuvařím. Pěkně budu odvykat. Abych si pak časem zase mohla užít nevšední zážitek.