Problém chytrejch ženskejch

Moje matka tomu říká problém chytrejch ženskejch. Je nám kolem třiceti, jsme spokojené, samostatné, máme zpravidla dobrou práci i postavení, které není k zahození. Vedeme společenský život, chodíme cvičit, vylepšujeme si jazyk vlastní i cizí a podnikáme spoustu dalších věcí. Většinou se na nějaké z takových akcí potkáváme. 

 

 

Je to tím, že pokud nepracujeme, máme volný čas, který chceme nějak smysluplně strávit. Nejspíš bychom valnou část našeho mimopracovního času strávili s drahou polovičkou, kdybychom nějakou měly. Druhé polovičky jsou nedostatkové zboží.  Zvlášť když jsme si vědomy toho, co chceme a hlavně toho, co opravdu nechceme. V této chvíli je skutečně jedno, jestli jsme štíhlé blondýny, sportovní brunety, nebo holky krev a mlíko. Ve shánění vhodného protějšku jsme na tom všechny stejně. 

 

Začíná nám být jasné, že to, že jsme se nemusely vázat, jako hodně mladé, sice mělo nějaké klady, ale také přineslo jisté nevýhody. Na doporučení našich rodičů jsme si užívaly, cestovaly, budovaly kariéru, zkrátka dělaly vše, co oni nemohli. Propluly jsme více jak třemi desítkami let a teď bychom rády zakládaly rodiny, jenže není s kým. Respektive není s kým vhodným. Pomyslný rybník zdá se být vylovený. 

 

 

Nepropadáme panice, pro žádnou z nás není na světě jen jeden člověk. Každopádně je nám jasné, že až my budeme mít dospívající děti, určitě jim budeme chtít dopřát všeho do sytosti a také se vytasíme s nejednou chytrou radou.  Třeba že nechávat rodinný život na čas daleko po třicítce je pěkná blbost. Mít rodinu jako hodně mladí, nemusí být vůbec špatné.