Spisovatelské ponožky

Právě jsem dočetla knihu a tak se o to musím podělit. Konec knihy má totiž jeden pravidelně se opakující vzorec. 

Nejsem soutěživý typ. Od přírody tuhle vlastnost nadělenou nemám a to mi také nese jistá životní omezení. Společenské hry mi nic neříkají, protože mi jaksi chybí ta motivace vyhrát. Kamarádka, co mi nadělila k jedněm narozeninám Aktivity, to jistě potvrdí, jelikož z toho má doteď drobné trauma. Tak jako se nesnažím vyhrávat, nespěchám ani k závěru knihy. Mám-li chuť tak čtu, nemám-li, leží kniha někde na dně tašky.  Nicméně pokud knihu dočtu, cítím drobné uspokojení, že jsem ji zdolala, že jsem zase jednou došla od začátku až do konce. 

Chvíle radosti je ale opravdu jen chvílí. Ještě přes doznívající myšlenky na závěr příběhu mě začne skličovat prázdnota. Doteď tu byl příběh, který jsem už znala, do kterého jsem vždy, když jsem chtěla, vkročila, a když už jsem se chtěla zabývat něčím jiným, tak jsem knihu zavřela. Byl to můj svět, o kterém jsem si mohla přemýšlet a snít, i když se pak děj pohnul docela jiným směrem. Nyní ale příběh skončil. Je pryč. Hotový, vyřízený, uzavřený. Není žádný jiný příběh, do kterého bych se schovala. Musím místo toho nějaký takový začít hledat. A s mou vybíravou kritickou povahou to nebude žádná legrace. Stojím před knihovnou, tedy před ní a další hromádkou knih, která se brzo začne kácet. A nevím. V ten moment lituju, že jsem si nekoupila dnes na autogramiádě Brambory na vloupačku, protože bych už částečně byla v ději lapena, ale takhle. 

Takové je to dilema, když člověk dočte knihu. Co dělají spisovatelé, když mají nějakou takovou napsat, to snad ani nechci vědět. Prý mají spisovatelské ponožky. Ne, vážně. Spisovatelské ponožky patří k tvůrčím pravidlům. Autoři při psaní knih dodržují jisté rituály, které je naladí na to, že se ponoří do svého vykonstruovaného děje a mohou pokračovat dál. Já osobně teda nevím, nikdy jsem v žádném filmu neviděla spisovatele, co by se soukal do svých tradičních fuseklí. Zajímalo by mě, jestli je autoři perou. Když vezmu, že jim někdy trvá napsat knihu několik let??? Proč si raději neotevřou flašku?